Cesta po vlastní ose na sraz, vzdálený 600, 800 nebo třeba tisíc kilometrů? To znamená spoustu zábavy, nezapomenutelných zážitků, ale také odříkání a krizových momentů. Abychom negativní stránky takové cesty eliminovali, je potřeba se dobře připravit. Přinášíme spoustu tipů, jak na to.

Léto je v plném proudu. Pár zahraničních srazů už máme za sebou (Vespa Alp Days v Zell am See nebo sraz v Regensburgu), další jsou před námi – třeba sraz Vespa Clubu Trieste nebo chorvatský národní sraz CroVespa ve Splitu a další (termíny naleznete v kalendáři VCCR). Jak se na takovou cestu připravit? Co a jak si zabalit? S kým vyrazit, na co se (ne)spoléhat a kde se pojistit? Přinášíme tipy, prověřené léty našich osobních zkušeností. článek není krátký, ale najdete v něm vše, co potřebujete vědět.

1) Jsem „srazový člověk“?

Před cestou zhodnoťte, zda jsou dlouhé trasy pro vás. Tedy jakou máte výdrž a odolnost (fyzickou i psychickou): Jak budete zvládat třeba jízdu v hustém dešti či potmě, jak na vás působí delší pobyt v partě (třeba i cizích) lidí, jakou máte fyzičku a schopnost zvládat únavu

Nevadí vám spaní pod stanem, chrápající spolunocležníci, omezené hygienické zázemí a nepohodlí berete jako součást dobrodružství? Pak jste na dobré cestě. A chcete si přečíst autentický zážitek srazového nováčka, který by mohl nést titulek Belmondova filmu Cesta zhýčkaného dítěte? Mrkněte na tento článek. :-)

Sraz je i pro individualisty – na sraz můžete dorazit ve skupině, ale i na „vlastní pěst“ a s ostatními se potkat až na místě. I program si můžete přizpůsobit podle sebe – jen je dobré se vždy vzájemně informovat a předem domluvit, aby na vás třeba ostatní zbytečně nečekali nebo vám naopak neujeli někam na výlet.

2) Stroj: Jeďte jen na stroji, kterému věříte

S předstihem před cestou vespu zkontrolujte. Měnili jste letos olej? Nemáte sjeté pneumatiky? Fungují všechna světla? Nedělá to „divné zvuky“? Případné nedostatky řešte včas. (Dvoutaktní starší vespy: objednejte vhodné náhradní díly – spojkové lanko, svíčka, CDI apod. a nezapomeňte vzít s sebou jedno balení 2T motorového oleje!)

Sraz se blíží, ale v motoru něco klepe, uniká olej, nebo je motor těsně po generálce a je třeba ho ještě zajíždět a testovat? Pokud vám v servisu nevyhoví, ani když pěkně poprosíte, nebo nemáte na testování dostatek času, je lepší nejet, než pak litovat. Stejně tak v případě, že cítíte zdravotní indispozici.

Nabízí se ale i alternativy: Sraz si můžete skvěle užít, i když vyrazíte autem a (ne úplně spolehlivou) vespu nebo veterána umístíte na vozík (nebo do dodávky) a po srazu si třeba ještě uděláte dovolenou. To je vhodné řešení i v případě, že vlastníte stroj o obsahu menším než 125 ccm.

3) Zákony: V zahraničí nemusí projít řidičák i výfuk

Před cestou si ověřte, zda do dané země vůbec můžete jet (nebo ji projet). Počítejte s tím, že pokud to „risknete“, můžete zadělat na nepříjemnosti i svým parťákům na cestě, a také, že pokuty v Rakousku, Německu nebo třeba Slovinsku se šplhají do stovek až tisíců eur.

Stále platí, že Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde lze skútr o obsahu 125 ccm řídit s „béčkovým“ řidičákem na auto. Třeba v Rakousku či Slovinsku tak můžete dostat tučnou pokutu a zákaz pokračování v jízdě. Veškeré aktualizované informace o platnosti řidičáků v zahraničí najdete v tomto článku.

Stejný problém mohou mít „tuneři“. Rakouská pravidla silničního provozu povolují maximální hlasitost výfuku 75 dB. Nebo máte „potuněný“ válec? Pak se vám může stát, že rakouští policisté posadí váš stroj na testovací lavici, kterou si vozí s sebou: Naměří vyšší výkon a průšvih je na světě. “Straßenverkehrszulassungsordnung muss sein!”

4) Pojištění: Pár stovek navíc ušetří nervy vám i parťákům

-Na dlouhé cestě se může stát cokoli a nemusí to být hned nehoda: Porucha, která nepůjde opravit „na koleni“, nebo její oprava překročí únosnou dobu. U moderních vesp stačí, když odejde svíčka, a musíte do servisu. Zjistěte si, jaké máte pojištění asistence v zahraničí a případně si připlaťte lepší – to je většinou součástí cestovního pojištění.

Vynikající zkušenosti máme v tomto ohledu s pojištěním od Allianz – pojištění technické asistence. Kvalitní služby rozšířené asistence nabízí i Europ Assistance (pojištění MotoCare) a také Kooperativa (asistence Holiday). Ve všech případech zahrnuje repatriaci nepojízdného vozidla a náhradní dopravu jak do cíle dovolené, tak domů v případě, že se vozidlo nepodaří opravit do 48 hodin.

Nezapomeňte také na cestovní pojištění pro sebe. Evropské zdravotní pojištění nepokrývá všechny situace a zákroky a počítá s cenami zákroků v domovské zemi (dražší operace v zahraničí nebo např. převoz vrtulníkem či cesta sanitkou do ČR se může výrazně prodražit a budete je doplácet z vlastní kapsy).

5) Výbava: I při cestě na jih počítejte se zimou a deštěm

I když jedete do tepla (Itálie, Chorvatsko), počítejte s tím, že musíte překonat Alpy. Zvlášť v Rakousku bývá počasí hodně zrádné a proměnlivé – třeba v době konání srazu v Terstu 2019 napadlo na Großglockneru půl metru sněhu. Slovy klasika: „To abych si vzal teplé spodní prádlo.“

A nejen to. Vyplatí se kvalitní nepromoky a zkušeností našich jezdců třeba také: gore-texová bunda, nepromoky na boty, velké uklízecí rukavice jako návleky do deště, tekutý stěrač na ošetření vizoru přilby, péřovka jako zateplovací vrstva, „windstopper“ návleky na kolena apod.

Pamatujte na to, že 800 km dlouhá cesta napříč Evropou není popojíždění po Praze. A že pokud nemáte padesátku, máte motorku. Pokud tedy máte bundu či kalhoty s chrániči, páteřák, integrální přilbu…rozhodně nebudete „za trapáka“, když si je vezmete. Hodí se i kotníkové boty (motorkářské nebo typu Dr. Martens).

6) Zavazadlo: Nic nezapomeňte, ale netahejte blbosti

Základní pravidlo je balit chytře. Pořiďte si kvalitní nepromokavý vak. Důležité věci nejde nahoru, méně potřebné na dno. Pro příruční předměty, jako doklady, peníze, pití, nepromoky, svačinu nebo krém s SPF využijte kastlík nebo prostor pod sedlem. Zavazadlo připevněte tak, aby nezakrývalo zadní (nebo přední) světlo.

Léta zkušeností praví, že ideální je nepromokavý vak s podélným otvorem, v němž se lze snadno přehrabovat. Kvalitní vaky za pár korun ale pořídíte třeba i v Decathlonu. Jako „nouzovka“ poslouží klidně i pevný pytel na odpad a síť na zavazadla, kurty nebo pár gumicuků.

Co s sebou? Udělejte si seznam toho, co vy osobně na cestách potřebujete. Proškrtejte zbytné věci – ty můžete do báglu přihodit, když zbude místo. Kartáček a pastu koupíte na benzínce, ale shánění nezbytností může cestu znepříjemnit. Inspirovat se můžete našimi tipy pod článkem.

7) Trasa: Plánujte podle svých možností

Porovnejte trasy, které už máte za sebou, a tu, na kterou se chystáte. I když má vaše vespa maximální rychlost třeba 100 km/h, počítejte s celkovou průměrnou rychlostí okolo 50-60 km/h (počítáno při reálné cestě ve dvou včetně zastávek, ve skupině to může být ještě méně).

Pokud si nejste jisti, zda jsou dlouhé trasy to pravé pro vás, naplánujte si před srazem v zahraničí „testovací“ jízdu – na sraz v ČR nebo třeba vyrazte s kamarádem na vespách chalupu nebo na víkend na Moravu. Případně zkuste aspoň celodenní výlet okolo Prahy (cca 250 km jízdy vás už prověří).

Při jízdě ve skupině na sebe čekáme, podporujeme se a jízdu přizpůsobujeme nejslabšímu stroji. Zároveň ale jedeme svižně, abychom za den stihli ujet cca 400 km. Autem to sice jsou třeba čtyři hodiny, na vespě se taková cesta protáhne i na celý den.

8) Organizace: Jízda ve skupině, dvojici i „na vlastní pěst“

Pokud se rozhodnete vytvořit vlastní skupinu a stát se roadcaptainem, přečtěte si tento podrobný návod, jak na to. Není to tak náročné, je ale nutné vědět, kdo s vámi jede (rychlost strojů, zkušenost řidičů), osvěžit si pravidla jízdy v koloně a domluvit si jasná pravidla komunikace (nutnost přestávky, poruchy apod.).

Roadcaptain plánuje trasu, kterou by měl mít v navigaci i tail gunner (zadní jezdec) – pro případ odtržení a možnosti dojetí skupiny. Pokud jede skupin více, je vhodné rozdělit je podle výkonu a rychlosti nebo – a to platí především pro klasické dvoutaktní vespy – podle technické příbuznosti strojů – stačí pak jedno nářadí a můžete si rozdělit převoz náhradních dílů

Pokud neholdujete větším skupinám lidí, nebo chcete jet trasu déle na více úseků (nebo naopak rychleji) vyrazte ve dvojici s kamarádem. Můžete se střídat ve vedení, společně plánovat trasu, podělit se o zkušenosti nebo si vzájemně kontrolovat míru únavy…a také budete mít o přestávkách více zábavy.

Vyrazit zcela sám by neměl být pro zkušeného jezdce problém. Přináší to více svobody, možnost rozhodování podle aktuální nálady, ale i více osobní zodpovědnosti. Při takové cestě se dvojnásob vyplatí kvalitní pojištění asistence a také pokora a znalost sama sebe – tedy poznat, kdy si dát přestávku nebo klidně šlofíka.

9) Sraz: Co se tam děje?

Na bližší srazy (do 450 km, např. Zell am See) lze dorazit za den s časným ranním odjezdem, na vzdálenější (do 800 km) jsou potřeba dva dny jízdy. Pokud chcete jet na třístovce svižně a „na jeden zátah“, je ideální utvořit vlastní skupinku nebo jet individuálně.

Většina srazů se koná od pátku do neděle s hlavním programem v sobotu. Např. v Terstu si v pátek děláme individuální výlety, večer se bavíme s ostatními na srazu, v sobotu dopoledne je spanilá jízda, odpoledne „individuální zábava“, večer zase společně sedíme a v neděli jedeme domů.

Skupinovou cestu na sraz vede roadcaptain, na místě se často držíme pohromadě. Zároveň jsme ale každý sám za sebe a na svou odpovědnost. Není to zájezd s Čedokem, můžete se „trhnout“ na individuální výlet a nikdo vás nenařkne z trhání party – každý má jiné zájmy a preference a to je přece v pořádku. Když je problém, vždy si ale vzájemně pomůžeme nebo poradíme.

10) Tipy a seznam vybraných věcí na cestu:

– stan, karimatka a spacák je základ (samozřejmě pokud nespíte v hotelu). Další věci už jsou na vás. Na srazech bývá zajištěno jídlo nebo je v dosahu restaurace či obchod.

– pití a jídlo na cestu. Dehydratace navozuje bolesti hlavy a zvyšuje únavu. Pití mějte při ruce i pro případné napití „za jízdy“ třeba na semaforu. Energetická tyčinka se v kastlíku také neztratí.

– navigace – pokud vedete skupinu, nebo jedete sami, zvažte, zda vše „utáhne“ váš mobil, nebo využijete navigaci a mobil si necháte v záloze. Trasu si připravte v klidu pár dní předem.

– nabíječka a powerbanka pro mobil, navigaci, případně intercom a další elektroniku

– stříbrná páska poslouží k nouzové opravě čehokoli – od upadlých plastů, „vyžvýkaného“ zrcátka nebo třeba roztržených nepromoků či bot i k nouzovému upevnění nákladu.

– stahovací pásky pomohou připevnit cokoli k vespě, zavazadlu nebo posloužit k opravám

– „tekuté stěrače“ na hledí přilby se vyplatí aplikovat před cestou – při jízdě v dešti pak stačí mírně otočit hlavou do stran a kapky z hledí krásně ztečou.

– reflexní vesta nejenže je nově (společně s lékárničkou) povinnou výbavou motocyklu, ale na delší cestách vás díky ní bude lépe vidět – především, jedete-li sami nebo jako tail gunner či roadcaptain.

– sada nebo sprej na provizorní opravu defektu pomohou výrazně urychlit řešení problému – nebudete muset čekat na příjezd mechanika, ale sami dojedete do nejbližšího servisu.

– kvalitní cestovní pojištění – jak zdravotní pro sebe, tak asistenční pro technickou pomoc s vozidlem, nebo sjednanou celoroční asistenci, která platí v zahraničí

– náhradní klíče od vespy si schovejte na místo, kde se k nim dostanete, i když si zabouchnete kufr nebo sedlo. Do kapsičky v bundě, báglu, nebo si je vyměňte se spolehlivým parťákem.

– krém s SPF (nejen k moři nebo na hory – i po cestě to do obličeje peče, i když to za jízdy není cítit)

– sluneční brýle (opět nejen k moři, ale i na cestu, pokud nemáte sluneční vizor; pokud máte otevřenou přilbu bez vizoru, přibalte i čiré brýle pro případnou cestu potmě)

– špunty do uší se vyplatí nejen na spaní v kempu, ale i na dlouhou cestu na motorce – omezí následné hučení v uších i případnou bolest hlavy.

Bonusy pro detailisty

Povinná výbava motocyklu nebo skútru v zahraničí

Základ je shodný s povinnou výbavou v ČR (lékárnička, reflexní vesta); Rakousko specifikuje lékárničku v nepromokavém obalu (stačí např. igelitový sáček na zip); v Chorvatsku, Francii a Maďarsku je potřeba mít navíc náhradní žárovky. V Německu naopak překvapivě nejsou povinné ani lékárnička s vestou – pouze doporučené. Pro pobavení: V Litvě je třeba mít na motorce hasicí přístroj a v Maďarsku, Švédsku nebo Dánsku zase výstražný trojúhelník.

Na skútru 125 ccm po dálnici v zahraničí

Pozor, v Itálii smí vjet na dálnici pouze motocykly o obsahu 150 ccm a vyšším. Se stopětadvacítkou tedy v Itálii na dálnici nemůžete. Dálniční známku nepotřebujete, v Itálii se platí mýtné – stejně to funguje v Chorvatsku. V Rakousku na dálnici můžete i se strojem o obsahu 125 ccm s dálniční známkou na motocykl – je k prodeji na každé benzínce a stojí 5,60 eur na 10 dní, případně 14,10 eur na 2 měsíce. Povinnost dálniční známky platí i ve Slovinsku – lze ji koupit online za necelých 300 Kč na měsíc. Podobně to je v Maďarsku – online dálniční známka stojí pro motocykl za necelých 6 eur na 10 dní. Na Slovensku platí stejná pravidla jako u nás – dálnice jsou pro motocykly zdarma.

Mám se chovat jako místní?

V Itálii, Chorvatsku, Řecku nebo třeba Španělsku můžete v jedné stopě potkat všemožné kuriozity: Jezdce bez přileb, řidiče skútru se dvěma spolujezdci, řidiče s telefonem, cigaretou nebo kávou v ruce. Zažít místní atmosféru se vším všudy se ale nemusí vyplatit – to, co policie místním často toleruje, nemusí turistům zdaleka projít. Naopak, leckde v zahraničí můžete řídit i po skleničce: Rakousko, Německo, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko a další země povolují shodně 0,5 promile. V Polsku je to 0,2 promile a na Slovensku je tolerance nulová.

Děkujeme, že jste dočetli až sem. Pokud se potřebujete o čemkoli poradit, využijte naši facebookovou skupinu, kde můžete sdílet své dotazy i rady a tipy s dalšími vespisty.